Nietzsche a barokní umění: estetika Lidského, příliš lidského /
Předmětem práce je Nietzschova estetika z druhé poloviny 70. let 19. století, v menší míře pak i to, co mělo na její konstituci klíčový vliv, tedy jeho raná epistemologie. V této oblasti totiž Nietzsche dospěl k následujícím závěrům: za vznik zkušenostních předmětů je kromě stimulu odpovědná i aktiv...
Uloženo v:
| Hlavní autor: | |
|---|---|
| Další autoři: | |
| Typ dokumentu: | VŠ práce nebo rukopis |
| Jazyk: | Čeština |
| Vydáno: |
2019
|
| Témata: | |
| On-line přístup: | http://is.muni.cz/th/nl4b2/ |
| Shrnutí: | Předmětem práce je Nietzschova estetika z druhé poloviny 70. let 19. století, v menší míře pak i to, co mělo na její konstituci klíčový vliv, tedy jeho raná epistemologie. V této oblasti totiž Nietzsche dospěl k následujícím závěrům: za vznik zkušenostních předmětů je kromě stimulu odpovědná i aktivita subjektu, kvůli které je již nelze považovat za kopie skutečnosti; jelikož se ale tato aktivita nerealizuje podle žádných pevných pravidel, dá se oproti Kantovi říci, že zkušenostní předměty vznikají arbitrárně a jsou tak zcela subjektivní. Jsou tedy vždy jen privátní metaforou či, jinak řečeno, uměleckým vyobrazením své předlohy. Tento posun zcela mění situaci na poli lidského vyjadřování. Zatímco totiž pravdu by k přesvědčení druhých stačilo pouze sdělit, metaforu je ostatním třeba vnutit. Samo Lidské, příliš lidské je pak knihou (mimo jiné) o tom, jaké metafory jsou typické pro tu kterou oblast společenského vystupování (tomu odpovídá Nietzschovo řazení hlav/kapitol). V hlavní části t The present thesis focuses on Nietzsche’s aesthetics in the second half of the seventh decade of the 19th Century and to a lesser extent also on the aspect essential in its constitution-his early epistemology. Nietzsche arrived at the following epistemological conclusions: Apart from the stimulus, the development of objects of experience is determined by the activity of a subject and, as a result of this, objects of experience cannot be regarded as copies of reality; because this activity does not adhere to any definitive rules, it can also be stated, in contrast to Kant, that experiential objects originate arbitrarily, thus they are entirely subjective. They are therefore always only a private metaphor or, in other words, an artistic depiction of their model. This shift significantly changes the situation of human expression. While conveying the truth would be sufficient to persuade others, the metaphor needs to be forced upon others. Human, all too human by itself is (apart from othe |
|---|---|
| Popis jednotky: | Vedoucí práce: Jakub Mácha |
| Fyzický popis: | 222 stran : ilustrace |