Prostorově explicitní fylogeografie hrabošíka podzemního /
Šíření hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus, Arvicolinae, Rodentia) bylo značně ovlivněno pleistocenními klimatickými změnami a to zejména v období posledního glaciálního maxima (LGM). Předpokládá se, že původní areál se nachází v oblasti Balkánského poloostrova, odkud se šíří do periferních...
Uloženo v:
| Hlavní autor: | |
|---|---|
| Další autoři: | |
| Typ dokumentu: | VŠ práce nebo rukopis |
| Jazyk: | Čeština |
| Vydáno: |
2016
|
| Témata: | |
| On-line přístup: | http://is.muni.cz/th/393736/prif_m/ |
| Shrnutí: | Šíření hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus, Arvicolinae, Rodentia) bylo značně ovlivněno pleistocenními klimatickými změnami a to zejména v období posledního glaciálního maxima (LGM). Předpokládá se, že původní areál se nachází v oblasti Balkánského poloostrova, odkud se šíří do periferních oblastí. U tohoto druhu se navíc vyskytují dvě karyotypové varianty, přičemž v centru dnešního areálu se nachází N = 52 a v periferních oblastech N = 54. Šíření bylo modelováno pomocí bayesiánských analýz a metody odhadu ancestrálního stavu. Pomocí modelování vývoje znaků, byl zjišťován původní karyotyp. Tyto metody potvrdily počátek šíření společného předka hrabošíka podzemního z oblasti dnešního Bulharska a jako ancestrální karyotyp označily N = 54. Migration history of the European pine vole (Microtus subterraneus, Arvicolinae, Rodentia) was influenced by the climatic changes in the Pleistocene, especially during the Last Glacial Maximum (LGM). The ancestral area was assumed to be located in the Balkan peninsula. Subsequently, the European pine vole spread from the ancestral area to its current distribution range. At present, there are two known karyotype, N = 52 occupying the center of the distribution range and N = 54 occupying the periphery. The migration was reconstructed using Bayesian analysis and ancestral state estimation. The ancestral karyotype was determined using stochastic mutational mapping. These methods confirmed Bulgaria as the ancestral area and the ancestral karyotype as N = 54. |
|---|---|
| Popis jednotky: | Vedoucí práce: Natália Martínková |
| Fyzický popis: | 77 stran : ilustrace |