Le (Post)moderne des romans de Jean Echenoz de l'anamnèse du moderne vers une écriture du postmoderne
Studie se pokouší najít možnou komunikaci mezi jevy existujícími ve dvou odlišných rovinách: rovině socio-filozofické a rovině literární. Klíčovým se pro ni stal pojem „postmoderno“ (le postmoderne), který při pojímání současného světa převažuje jakožto společný jmenovatel jevů kladoucích otazník na...
Uloženo v:
| Hlavní autor: | |
|---|---|
| Další autoři: | |
| Typ dokumentu: | VŠ práce nebo rukopis |
| Jazyk: | Francouzština |
| Vydáno: |
2008
|
| Témata: | |
| On-line přístup: | http://is.muni.cz/th/9714/ff_r/ |
| Shrnutí: | Studie se pokouší najít možnou komunikaci mezi jevy existujícími ve dvou odlišných rovinách: rovině socio-filozofické a rovině literární. Klíčovým se pro ni stal pojem „postmoderno“ (le postmoderne), který při pojímání současného světa převažuje jakožto společný jmenovatel jevů kladoucích otazník nad samotnou modernitou (la modernité). Jedná se tedy o monografii, která prostřednictvím románového díla současného francouzského autora Jeana Échenoze hledá smysl tohoto pojmu a jeho aplikovatelnost pro oblast literární. Práce vychází nejen z filozofického díla J.-F. Lyotarda, otce evropského chápání postmoderna, ale i z textů jiných zastánců a kritiků tohoto konceptu. Po úvodním nástinu dějin pojmu a jeho různých možnostech chápání (1. část) následuje pokus o interpretaci románové literatury od konce 70. let 20. stol. po současnost ve světle tohoto pojmu (2. část). Stěžejním bodem této druhé části je analýza Échenozových textů Evident and wide-spread as it is, the notion of postmodern is nevertheless far from being unanimously interpreted, and also far from revealing itself as a useful means for commenting on the literature since the 1980’s to the beginning of the XXth century. However, explained by Jean- François Lyotard as a way of “re-writing of the modernity” under the form of an anamnesis, the postmodern proves to be operational enough to give an account of several tendencies in the contemporary narrative literature.1 Thus the postmodern of Jean Echenoz represents a process - more analytical than critical and more playful than ironic - staging several of the commonplaces of the literary modernism. In this way, some of his deviations of the ultimate phase (Tel Quel, Nouveau Roman nouveau Nouveau Roman, etc.), namely the autoreflexive and metatextual writing, but also the writing of the texts recycling other texts or genres, start up a textual machine putting the narrative elements back into play |
|---|---|
| Popis jednotky: | Vedoucí práce: Jiří Šrámek |
| Fyzický popis: | 32 l. |